Projevy bolestí duše

 

 

 

Psychosomatika – slovo, o kterém v poslední době slyšíte na každém kroku. Bedra vás bolí, protože jste si toho hodně naložili, zánět močového měchýře máte kvůli nefunkčním vztahům a kolena vás bolí, protože máte strach pohnout se z místa. Co je na těchto slovech pravdy a jak vlastně funguje vztah mezi tělem a duší? Pojďme to zjistit!

 

Emoce – nemoce…

Emoce jsou velkým hnacím motorem pro mnoho tělesných procesů. Pohání nás vpřed, ale také nás mohou zpomalit a zvyšovat vnitřní napětí. To se pak projevuje v podobě různých onemocnění nebo zhoršené funkce orgánů. Již naši předkové měli pro tyto projevy různá slovní přirovnání: „to mi bere dech; mám srdce až v krku; obrací se mi žaludek“ a další.

 

Veškeré tělesné neduhy úzce souvisí s naší psychikou (duší) a naopak. Vztahy mezi tělesnou reakcí a pocitem můžeme souhrnně označit jako psychosomatické reakce.

 

Naše osobnost

Jakým pocitem budeme na negativní nebo náročnou situaci reagovat, závisí z velké části na naší osobnosti a momentálním osobním rozpoložení. Co je vlastně osobnost? Je to to, čím se člověk od narození stal a vyvinul – značně souvisí i se zděděným genetickým základem po našich předcích a dále je utvářen vlivem prostředí (výchova, sociální skupiny,..). Zasahuje do ni i náš temperament (klidný/výbušný), povaha, vlohy a inteligence.

 

Psychosomatické choroby

Patologické projevy mezi tělesnými a duševními projevy jsou označovány jako psychosomatické choroby/psychosomatózy. O psychosomatice věděli a využívali ji staří Řekové a Římané. Ve středověku byla pozapomenuta a léčba se soustředila pouze na tělesnou schránku. Do popředí se vrátila opět až začátkem 20. století s pracemi Sigmunda Freuda a Franze Alexandra.

 

Konflikt žádost a zákaz

Alexandrova teorie popisuje tělesné poruchy jako následek nevědomého psychického konfliktu mezi dvěma žádostmi nebo mezi žádostí a zákazem. To zní velmi logicky. Pokud zkusíme zapátrat ve své paměti, zjistíme, že jsme podobnou situací nejednou zažili.

 

Projevy vnitřního konfliktu

Konkrétní vnitřní konflikt či negativní emoce se tedy může projevit jako některá nemoc či nepříjemný tělesný projev. Pokud nejsou například uvolněny agresivní emoce, dochází ke zvýšené aktivitě sympatických nervových vláken, které zvyšují funkce některých orgánů. To má za následek například zvýšení krevního tlaku, migrénu a další (závisí též na rozpoložení jedince).

Naopak pokud je zamezováno touze po ochraně a zabezpečení, dochází ke zvýšené aktivitě parasympatických vláken, která mohou způsobit rozvoj dvanáctníkového vředu, astmatu,…

 

Psychosomatika dnes

V dnešní době se ovšem na psychosomatiku pohlíží mnohem komplexněji. Při diagnostice i terapii jsou brány v úvahu faktory tělesné, duševní i psychosociální.

 

Psychosomatika zasahuje do všech oborů medicíny i psychologie a zkoumá vliv těla i duše na projevy a průběh onemocnění, ale i působení na psychosociální prostředí pacienta, tak i na vztah mezi lékařem a nemocným.

 

Psychosomatika se zaměřuje na 4 základní aspekty:

  1. Příčina nemoci – hledá se v aspektech tělesných, sociálních a psychologických (multifaktoriální)
  2. Soustředěnost pro zpracování nemoci – zvládání psychických a sociálních faktorů pacientem (psychologický přistup)
  3. Zaměření na chorobné chování pacienta – odborné a přesto lidské jednání lékaře/ošetřujícího zdravotníka
  4. Průvodní a následná psychická onemocnění – zatěžují psychicky i sociálně

 

Dělení chorob dle psychosomatiky

Poruchy komplexního tělesného schématu

Jsou psychicky vyvolané tělesné symptomy, které nemají tělesnou příčinu a běžnou medicínou nejsou považovány za nemoc.

Funkční poruchy

Jsou poruchy vegetativního systému (sympatikus/parasympatikus) s psychickou nástavbou. Opět nejsou běžně označovány jako nemoc.

Psychosomatické poruchy

Mají tělesný podklad a psychickou nástavbu. Jsou považované za onemocnění.

Somatopsychické poruchy

Tělesné onemocnění s psychosociálními následky. Jsou považované za onemocnění.

 

Jak probíhá proces vyléčení?

Vedou k tomu 3 cesty:

  1. Působení na samotné orgány (navrácení funkce – medicína + fyzioterapie + psychoterapie)
  2. Vliv přes psychosociální prostředí (snížení symptomů až vyléčení) – nutná interaktivní spolupráce s rodinou nemocného + sociální opatření a zabezpečení (pracovní podmínky)
  3. Vytvoření nového vztahu s orgánem – získat obecně lepší vztah ke svému tělu (mít se rád/a – nové myšlení, chování a zdravější způsob života)

 

Při každém onemocnění je třeba myslet pozitivně a vytvářet si se svým tělem zdravý a kvalitní vztah.

 

Kdo je zdravý?

Možná vás napadá, že zdravý je ten, kdo není nemocný. Tak jednoduché to však není. Člověk se do tohoto světa rodí s úplnou otevřeností všemu a všem, ale vlivem životních zkušeností a výchovy dochází často k jeho uzavření se do sebe.

Uzavření pak může být zdrojem tělesných i duševních onemocnění. Klasickou definici zdraví dle WHO (světové zdravotnické organizace) je stav plné tělesné, duševní a sociální pohody.

 

Proto je nutné, abychom si plnili naše potřeby a přání a občas si dovolili zaměřit se pouze sami na sebe bez jakýchkoli výčitek nebo pocitu vlastní sobeckosti vůči našemu okolí.

Protože pouze spokojený a šťastný člověk může udělat šťastným druhého.

 

Autor: Miroslava Bugnerová

 

 

 

 

Jsme centrum zabývající se léčbou a prevencí bolestí v pohybovém aparátu. Zaměřujeme se na léčebnou metodu Neurac. Díky našemu aktivnímu přístupu během terapie se naučíte své tělo lépe vnímat a začnete si užívat přívalu energie a radosti.
Více o nás si přečtěte tady>>

Březen 14, 2019

Štítky:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *