Ať se to hýbe!
Čím víc pracuji, tím víc vnímám, jak důležité je, se pohybovat. Jaký to má široký vliv na náš život. Cítím, jak tělo tuhne, když se nehýbe a cítím, jak spolu s tím tuhne taky moje mysl. Už vím, že když mě začne něco bolet, je nejlepší se zastavit, protáhnout se. Nechat věci plynout a dát si čas na odpočinek…
Začínáme znovu?
Je konec března. Začíná jaro. Nová fáze roku. Ačkoliv zima lákala k odpočinku a k času pod peřinou s horkým čajem, já jsem moc zalezlá nebyla. Po nocích jsem pracovala a tvořila projekty, které vás z těch postelí měly vytahat. Projekty, které nejsou jen o pohybu, ale také o relaxaci a o uvědomění si sebe samých.
Nový záměr…
Přiznávám, že jsem měla chvíle, kdy jsem byla vyčerpaná. Hlavou se mi honily myšlenky, zda má tohle smysl. Jsem přece na mateřské a měla bych si užívat tohoto tak rychle běžícího času. Hloubala jsem nad hloubkou. Proč? Víte, ta odpověď není stejná jako před rokem, kdy jsem v této době běhala na provozovnu a naháněla dělníky, ať malují, dodělávají a makají. Došlo mi, že tehdy byl můj záměr více povrchní než dnes.
Chtěla jsem hlavně vydělat peníze. Získat jakousi svobodu. A ano, samozřejmě, že i dnes toto chci. Ale… Je v tom víc.
Pocit napojení
Dnes jsem v práci pocítila hluboké napojení na přítomný okamžik. Cinkání kovových háčků, zvuk lana, které se odírá o mou kůži, vůni čistého bavlněného prostěradla… A hlavně jsem viděla… Viděla jsem vás, jak se měníte před očima. Jak se vám rosí čelo a oči jiskří radostí. Radostí z pohybu. Z pohybu, který formuje vaše tělo. Z pohybu ladného, který byl ještě před pár týdny nemotorný, působící bolest. A vidím taky, že se mění mnohem víc. Měníte se celí. Díky pohybu.
Viděla jsem tu změnu a každou buňku mého těla naplnil obrovský vděk a radost.
Pohnout se z místa
A pak, těsně před tím, než jsem zhasla světlo, rozhlédla jsem se a došlo mi, jak se vše od minulého roku pohlo. Individuální i skupinové cvičení, nové workshopy, semináře, skupinové cvičení, e-book. Ano, tohle všechno je vyčerpávající. Ale ten pocit, který mě dnes naplnil stojí za to. Ten pocit, že jsem na správném místě a že to, co dělám má smysl.
Proto s nastupujícím jarem nepolevím. Těším se na novou energii, na nové výzvy a na další projekty. Protože čím víc pracuji, tím víc mi to dává smysl a tím víc nových nápadů mám. A… Tím víc se poznávám a tím víc se učím respektovat své potřeby…
Protože pohyb, to je život. Budu tady, abych vám stále připomínala, že chcete-li se pohnout z místa, musíte se pohnout!
Vaše Hana Panáčková ❤
Napsat komentář